Fejeton z Celje

P1070205Byl standardní pracovní den, pročítám si po prvních minutách po příchodu do práce přijaté maily. Otevřu poslední, který je od Lanžího a jsem nejprve trochu šokován jeho obsahem. Upozorním, že právě probíhá ME v basketbalu ve Slovinských městech Celje, Ljubljana, Jesenice a Koper a náš národní tým se po dlouhých letech účastní tohoto evropského šampionátu 24 nejlepších týmů. Obsah mailu zněl: „Co takhle si v sobotu udělat výlet na basket do Celje!“ a přidává k němu odkaz na oficiální web. Říkám si, že se asi Lanží trochu zbláznil. Přesměrovávám na odkaz a dívám se na ceny vstupenek, polohu města, vzdálenost od naší republiky. Celý úsek je po dálnici a dá se zvládnout do čtyř hodin. Po chvíli si pomyslím, že zápas bude možná stejně vyprodaný. Hrajeme zrovna proti dosud stávajícím mistrům Evropy ze Španělska. Po několika minutách usuzuji, že je to bláznivý nápad, ale úžasný a volám mu, že zjistím od ostatních, jestli mají zájem jet. Ten byl, tak bylo rozhodnuto – jedeme na celodenní výlet do Cejle.

 

Jediné nepříjemné, co jsme museli zvládnout, bylo brzké ranní vstávání po páté hodině. Napadl nás s Lanžím další, pro někoho trochu zvláštní nápad, vzít si kola a trochu se po okolí před zápasem projet na kole. Upozorňuji, že to byl výborný nápad! Přibrali jsme Jirku Pavouka a v Břeclavi Erika a vyjeli. Při projíždění Rakouskem jsme si prohlíželi spousty větrných elektráren a přemýšleli jsme, jak mohou být asi vysoké a kolik metrů má jeden list z rotoru. Názory byly různé a tak jsme se museli přesvědčit až na vlastní oči na parkovišti, kde jsme zrovna jeden list naložený na návěsu viděli. Prohlíželi jsme si těch dvacet metrů délky s úžasem jako malé děti. Cesta ubíhala rychle, žádné problémy (pouze malá ztráta deseti minut při shánění dálniční známky do Slovinska). Však těch deset minut ztráty Lanžího hodně mrzelo. Po desáté hodině sjíždíme z dálnice a míříme do centra města Celje. Poutají nás již všudypřítomné plakáty, na parkovištích před obchodními domy jsou instalovány basketbalové koše a jiné atrakce a u nich dovádějící děti nebo hráči tohoto populárního sportu v těchto zemích bývalé Jugoslávie. Po pár minutách přijíždíme před halu a parkujeme. Čekali jsme všelicos, ale bylo to tu velice příjemné, klidné. Demontujeme kola z držáků a připravujeme se s Lanžím na výlet po městě. Pavouk s Erikem zůstávají a mají za úkol ve dvanáct hodin jít koupit lístky na utkání.

 

Výlet na kole po městě byl nádherný. Město se čtyřiceti tisíci obyvateli je přizpůsobeno téměř ideálně jak pro cyklisty, in-line bruslaře, tak i mopedy. Všude jsou cyklistické pruhy, světelné přejezdy přes hlavní silnice. Prostě ráj pro vyznavače dvou kol, který jsem nikde jinde zatím neviděl. Projeli jsme centrem, kde byla také umístěna fanouškovská zóna s přenosy zápasů. Vcelku náročný byl výšlap na nedaleký hrad (postavěn, jak jinak než na vysokém kopci) , z kterého byl krásný pohled na celé město. Život tu vypadal velmi pohodový a poklidný, lidé přátelští a otevření. Po najetých 17 km jsme se vrátili před halu, kde již probíhal předprodej vstupenek na utkání. Přijeli jsme akorát ve chvíli, kdy Pavouk s Erikem se dostali na řadu a Pavouk hned pronesl při koupi větu: „Takže, třikrát za pětatřicet a jednou za patnáct“. Slečna mu sice rozuměla, ale lístky raději koupil Erik.

 

Již jsme čekali před vstupem do haly, kde postávalo asi dvacet pořadatelů, někteří z nás usrkávali Laško pivo a kolem nás nervózně stále pošlapával redaktor České televize Jakub Bažant. O tom, že nebude vyprodáno, bylo jasno již hodinu před utkáním. Prostor kolem haly se proměnil v setkání dvou národů – Čechů a Španělů. A konečně nás vpustili hodinu před zápasem dovnitř. Pavouk si hned udělal uměleckou fotku z hosteskami z nějaké telefonní společnosti a už jsme mířili na tribunu. Pocit báječný, atmosféra úžasná. Probíhá rozcvičování hráčů, první fota, včetně s maskotem turnaje. Člověk si začíná uvědomovat, že na vlastní oči vidí ty hráče a zblízka, na které se dívá pouze v televizi a před pár lety vůbec netušil, že je někdy uvidí přímo na hřišti. Naše družstvo se překvapivě drží na dostřel a když se dostaneme na rozdíl několika bodů, hlavní tribuna bouří a otřásá se v základech. Jediná černá tečka na utkání je špatná úspěšnost střelby a nevydařená poslední desetiminutovka v podání české reprezentace, kdy jsme vsítili pouhé dva body. Utkání tak končí dvacetibodovým rozdílem. Cítíme mírné rozmrzení. Probíhá rozlučka s hráči, kteří přichází k mantinelům vyfotit se s fanoušky a po několika minutách jsme nenásilně vyprovozeni z haly místními pořadateli.

 

Cestou domů jsme se ještě zastavili nasát atmosféru do fan zóny v centru města a podívali se na poločas dalšího utkání mezi Polskem a Chorvatskem. Pak již následuje cesta domů, která se tentokráte zdála velice dlouhá, i když se říká, že cesta zpět vždy uteče rychleji.

P1070216

P1070217P1070240

20130907_140543

20130907_140553

20130907_143044

20130907_141046

P1070234

1 Comment

  1. pavuk

    takže jednou větou bylo to super :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *