Návrat starých časů

Můžeme to nazvat návratem do starých časů, kdy „bejvávalo“ dobře. Hráči, které člověk zná, jak staré boty a také soutěž, s kterou jsme už více než před deseti lety začínali.

Po spojení dvou basketbalových oddílu, i když se nejednalo o žádnou fúzi, ale pouze přestup břeclavských hráčů do našeho basketbalového oddílu T.J. Sokol Velké Bílovice, jsme si slibovali veleúspěšnou sezónu v OP II. Musíme přiznat, že také z historického pohledu dopadla nejúspěšněji. Drozdi dosáhli nejlepšího umístění v historii oddílu. Šesté místo v oblastním přeboru II s vyrovnanou bilancí 11 výher a stejného počtu proher. Avšak tento tým měl mnohem na víc. Objektivně si myslím, že s přehledem se měl umístit do třetího místa i výše. Proč to tak neskončilo? Důvod je jednoduchý. Něco nefungovalo, jak mělo. Poznal jsem co a je to velkým poučením do budoucna. Důkazem toho mohou být i dočasná ztráta motivace některých hráčů v průběhu sezóny a také jedno jednoznačné rozhodnutí od hráče, že již s tímto týmem příští rok nebude hrát a raději ukončí kariéru.

Proto jsem se rozhodl, že přesně po roce ukončíme spolupráci s břeclavskými hráči a jsem přesvědčen, že se jednalo o správné rozhodnutí. Těžké rozhodnutí po sportovní stránce, kdy hrozilo zmizení našeho družstva ze soutěží, ale po lidské stránce správné rozhodnutí, s tím, že důležitější na této úrovni jsou skvělé mezilidské vztahy. Výsledkem byl návrat demotivovaných spoluhráčů, hráčů, kteří minulý rok nehráli nebo dokonce jednoho po deseti letech. Vítej Jumo opět v týmu . Odsouhlasili jsme si také přihlášení do nejnižší oblastní soutěže OP III a návrat do tělocvičny ve Velkých Bílovicích.

V září jsme se zúčastnili, i když s dosti absencemi kvůli vinobraní, turnaje v Židlochovicích, kde jsme obhajovali vítězství z minulého roku. V dosti okleštěné sestavě se třemi dorostenci jsme skončili s bilancí jedné výhry a dvou porážek na třetí příčce za vítězem Podolí a domácími Židlochovicemi, ale z celkového vystoupení a předvedené hry jsem měl dobrý pocit na začátek sezóny.

Překonat jsme na začátku sezóny museli ještě jednu záležitost. Rekonstrukci tělocvičny na základní škole ve Velkých Bílovicích a dočasný návrat do konce listopadu do Břeclavi – Charvátské Nové Vsi. Zde jsme odehráli první dvě utkání proti Velkému Meziříčí. V sobotu proti „béčku“ jsme předvedli na první utkání solidní výkon, především v obraně jsme soupeři nedovolili přesně zakončovat a udrželi jsme soupeře na pouhých dvou bodech po první čtvrtině. Ovšem náš útok také nevynikal a při malé krizi po poločasové přestávce se soupeř bodově dotáhl na menší, jak desetibodový rozdíl. Zlomový moment byla nesportovní chyba při samostatném úniku a následné proměněné trestné hody a ještě úspěšný útok. Poslední desetiminutovka se odehrála podobně jako první. Přispěla k tomu také změna z osobní obrany na zónovou, přes kterou se soupeř nedokázal prosadit.

Nedělní utkání se vyvíjelo až moc jednoznačně, i když soupeř nespornou kvalitou disponuje. Ovšem přijel trochu unaven večerním putováním po vinných sklípcích zřejmě

 

1,2. kolo – 10. – 11. října 2015

T.J. Sokol Velkobílovičtí Drozdi – BK Velké Meziříčí B 62:37
(15:2, 30:17, 42:33)
Body: Příborský 17, Osička R. 17, Paul 14, Šebek 9, Grof 5 – Ivančík 10, Filla 7, Mikoláš 6, Dufek 5, Ostrý 4, Prášek 3, Klapal 2
Trojky: 3:2, trestné hody: 7/11 : 7/15, osobní chyby: 16:17; 5 os. chyb: 39. Mikoláš, nejvyšší rozdíl ve vedení: 25 – 0, rozhodčí: Ratajský a Šebesta

T.J. Sokol Velkobílovičtí Drozdi – BK Velké Meziříčí A 66:34
(16:5, 31:13, 47:26)
Body: Grof 17, Paul 15, Osička R. 11, Příborský 10, Šebek 7, Pecha 6 – Hanáček 7, Hudeček 6, Salaš 6, Hanák 5, Tesař 4, Beneš 2, Mifka 2, Vecheta 2
Trojky: 3:4, trestné hody: 9/17 : 2/4, osobní chyby: 12:17, nejvyšší rozdíl ve vedení: 32 – 1, rozhodčí: Šebesta a Vybíral

 

Jaroslav Paul
vedoucí oddílu basketbalu
www.bcdrozdi.cz

 

3 Comments

  1. Juma

    Deset let pryč …
    Musím se, ač velmi nerad, přiznat že těch deset let uběhlo jako voda. Zatímco jsem byl tehdy mladý, perspertivní a plý ideálů, tak na druhé straně náš Ráďa a Lanži byli, no řekněme tam kde jsem dnes já. Myslím věkem, pro ty co dnes chápou pomaleji jako já.
    Apropo …. malý oslí můstek (drobné odběhnutí od tématu) … Mates ta „kolaudace“ byla fajn, jo a rohlíčky jsem dnes nestihl 😀
    Ale zpátky na stromy …. po deseti letech jsem si sbalil věci a šel po známé cestě do té „naší“ pidi těločvičny a už po cestě na mě dýchala nostalgie, no a nebo někdo nezavřel kanál, už si nejsem fakt jistý. Prvního jsem našel Jaru …. kdyby nebyli v šatně jakési divné skříňky, tak bych řekl že se nic nezměnilo 😀 Ale to bych sám sobě kecal.
    Průběžně přišli další a já si uvědomil že nikdo opravdu nevěřil že se objevím. A o to mi přesně šlo 😀 Byl to pro mě opravdu návrat do minulosti (opět si dovolím malý oslí můstek se spojením s kultovním sci-fi filmem s tím malým hercem co se jmenuje liška).
    No ať je to jak chce, situace, která mě vrátila okamžitě do reality, byly kupodivu plíce 😀 Nějak rychle jim docházel vzduch a tím pádem přestalo kvalitní okysličování mozku a velmi rychle se projevyla zvýšená dýchavičnost (opět pro nechápavé …. prostě jsem funěl jak lokomotiva). No ale přežil jsem to :-) To bylo těsně před prázninama, už ani nevím kdo všechn tam tehdy byla ale i tak jsem si to užil.
    No a pak, po prázdninách, první cesta do do té „velké“ místnosti v Charvatské, plíce už dopředu vypovídali poslušnost a snažili se mě přesvědčit, že jsem se zbláznil. Tento fakt podtrhla velmi unikátní situace …. Vystupuju z auta a z druhýho vyleze taková velká a stále rostoucí (do výšky) postava, pomalu mě začalo bolet za krkem … velmi jsem posmutněl z faktu že se na někoho budu muset dívat zespodu 😀 TeĎ už to mám ale vychytané, prostě k němu nechodím tak blízko 😀
    Je hezký vidět že se po deseti letech ten náš „oddíl“ rozrostl nejen do výšky a stáří, ale i do mládí :-)
    Tak to by asi tak bylo moje malé shrnutí po deseti letech, ale upozorňuju, že chyby v překladu nebo dokonce hrubky a chybějící čárky mi v tomhle aktuálním stavu absolutně vůbec netrhají žíly 😀

  2. Juma

    A těď něco k prvnímu dvojzápasu :-)

    No shrnu to jen lehce, nebudu to rozvádět ….

    Dvakrát jsme vyhráli.
    Zápas s „Béčkem“ byl velmi pozitivní z pohledu prvního zápasu. JE hezké vidět jak se návyky jednotlivých našich borců nemění ani s narůstajícím věkem (Radimův dribling, Lanžiho lenoris atd.)
    Z druhého zápasu s „Ačkem“ bych jen vyzdvzhl úsměvnou situaci před zápasem, kdy nám jeden z protihráčů přišel oznámit stav mužstva slovy: „Zdar hoši, jsme ještě na šrot, jak jste na tom vy ?“ Soupeř byl velmi znaven cestou z předchozího utkání a což podtrhoval stav jejich fanouška na tribuně … v první čtvrtině mohutně podporoval svůj tým, ve druhé fandil potleskem, ve třetí čtvrtce se účastnil zápasu velmi zaujatým pohledem, který zúčastněně podrthl pokyvováním hlavy (prakticky se ovšem jednalo o klimbání). No a čtvrtá čtvrtina pro něj dopadla naprosto šokujícím výsledek a to byl ten, že ji prospal i když byla vidět snaha a boj s neustále padajícími víčky. Po zápase sklidil mohutný aplaus jak ze strany svého týmu tak i našeho. Byl to frajer :-)

  3. pavuk

    jumo ty bys to mohl vydat jak knižní podobu pro ty co nemají interfernet :) a dát to na všechny WC poměvač se smíchy poserou :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *