Slovensko – český basketbalový víkend

Poslední dvě utkání tohoto roku jsme odehráli s doposud neporaženým slovenským Trenčínem a v neděli ve Slavičíně. K sobotnímu utkání jsme odjížděli bez dvou hráčů základní sestavy, přesto s deseti hráči a každý z nich mohl nasát pocit mezinárodního utkání. Nejdříve nás však před utkáním čekalo překvapení v podobě představení každého hráče a následného příchodu na palubovku a poté dokonce státní hymny. Mohli jsme si tak na chvíli vychutnat pocity opravdových profesionálů. Jen jedna věc nebyla perfektní – a tou byly hrací míče. Ale začátek utkání nás vrátil do naší amatérské reality. Domácí hráči byli podstatně rychlejší a naše družstvo nebylo na takovou úroveň v první čtvrtině přivyknuté. Naštěstí v druhé části se hra více vyrovnala a začali jsme se více bodově prosazovat. Opět pomohla, jako v jiných utkáních změna z osobní na zónovou obranu. Ve třetí desetiminutovce jsme po úspěšných trojkových střelách Jirky Víška, snížili rozdíl ve skóre na 13 bodů a soupeř trochu znervózněl nebo lépe řečeno, vypadalo to, že mírně znejistěl. Postupně však opět navýšil bodový rozdíl ve skóre a bezpečně zvítězil v tomto našem prvním mezinárodním soutěžním utkání.
Poté následoval přesun na ubytovnu blízko Slavičína a co se dělo zde, a že se zde děly věci, popíše určitě Juma v komentáři k utkáním.
Slavičín byl v tabulce předposlední s jednou výhrou, ale my věděli, že to bude těžké utkání. Naštěstí ráno přijela posila a ukázalo se, že jedna z klíčových hráčů utkání Radim Osička. Společně s Jirkou Víškem drželi tito dva hráči svými body naše družstvo v naději, že po čtyřech prohrách si připíšeme vítězství. Na zataženou zónovou obranu byla střelba z dálky účinná a proměněných deset tříbodových střel nás posunulo k vítězství, které však bylo tvrdě vydřené v nepěkném utkání až v prodloužení. Proměněnými dvěma trestnými hody v poslední minutě nás do něj poslal Martin Grof a prodloužení jsme si již pohlídali, i když jsme dohrávali bez dvou vyfaulovaných hráčů. Zápas negativně ovlivnil i nekvalitní výkon rozhodčích, protože agresivněji a někdy i nesportovně hrající domácí hráči nasbírali pouze 18 osobních chyb oproti našim 27 faulům. Některé byly i takové, jaké svět neviděl.

TJ Štadión Trenčín – T.J. Sokol Velkobílovičtí Drozdi 75:52
(23:5, 39:25, 61:41)
Body: Vavro 17, Chlebana 17, Horváth T. 14, Németh 6, Nebus 5, Košara 4, Mikolášek 4, Kohút 2, Hudcovic 2, Horváth K. 2, Vencl 2 – Grof 12, Víšek 12, Příborský 11, Šebek 6, Pecha 5, Paul 5, Nešpor 1
Trojky: 6:3, trestné hody: 11/14 : 13/25, osobní chyby: 24:16; 5 os. chyb: 32. Vencl, nejvyšší rozdíl ve vedení: 25 – 0, rozhodčí: Beňo a Lacko

SK Slavičín – T.J. Sokol Velkobílovičtí Drozdi 65:71 pp
(16:19, 33:34, 51:45)
Body: Rumplík 19, Málek 15, Argaláš 10, Carbol 8, Kulíšek 5, Majdo 3, Koncer 3, Jordán 2 – Osička R. 24, Víšek 24, Grof 12, Příborský 7, Paul 4
Trojky: 2:10, trestné hody: 11/24 : 9/22, osobní chyby: 18:27; 5 os. chyb: 35. Carbol – 30. Tetur, 32. Paul, technické chyby: 1:0 nejvyšší rozdíl ve vedení: 9 – 11, rozhodčí: Kraváček a Urbánek

2 Comments

  1. Jiří

    Příjemný víkend. i když nez diskotéky..o(
    Stejně bych ji prospal.
    Trenčín byl nad naše síly, to každopádně, potrápit jsme ho mohli ale víc. Doma se mají na co těšit. Za křik se omlouvám, hlavně Jumovi, ten to nesl nelibě. Ale když se do něčeho zažeru, tak prostě jedu naplno, i hlasově…Promiň můj ?příteli?.
    Slavičín už byl o poznání hratelnější, mrzí mě, že to byla taková dramatická koncovka, ale za to mlže Radim a jeho airballs, které jsem po něm samozřejmě opakoval, pak nám těch 12 bodů chybělo..o) Taky jsem se snažil krotit svůj hlasový projev, Jara mě ale teda neocenil. Alespoň teda křičí ty body.:oD A do základu nechcu, mě se to líbí víc na lavičce!
    Pan Koncern mě nezklamal, resp. nepřekvapil. Ostatní hráli tvrdě, ale po zápase se o tom dalo promluvit, s ním ne. Těším na další shledání s tímto pánem, bude to zajímavé. U mě je to tabula rasa, u něj čekám přetahování problémů z minula do budoucna. no zajímavé to bude.
    k rozhodčím na svk jen asi aby si načetli pravidla. Jak zahájení skoku, tak některé finesky( náhodné vypadnutí míče, atd..) ale to na výsledek vliv nemělo, spíš na můj nervový kolaps. Který se ale nedostavil. sudí to mají někdy moc těžké, jako bych to znal……
    K Břeťovi a Štěpánovi bych byl milosrdnější, protože pískat utkání, kde nastupuju já(nechci si moc myslet) není snadné. Na jejich místě jsem měl minimálně jedno „T“, ale prošlo to a když mohli štěbetat domácí, tak proč ne já…
    Pro příště bych ale možná zavedl večerku, protože mě zadní strana stehen bolela ještě včera, což přičítám neetickému vytížení v nedělním zápase.
    Za mě musím opakovat, že dobrý víkend.
    Díky přátelé!
    Jirka Víšek

  2. Juma

    No tak tedy na úvod …. 😛
    Jiříku naprosto v poodě, já už si tak nějak zvykl že jsem na jedno ucho hluchý když si vedle tebe hačnu na lavičku, hlavně jsem rád za to že si aspoň na chvilku pošetřím hlasivky 😀
    Než přejdu tam kde to všichni čekáte bych ještě rád dodal, že mě velmi dojalo to přivítání v Trenčíně. Když to teď sumarizuju při psaní tak si pamatuju asi tyhle body:
    – tulící se Tibor při cestě
    – naše cesta na hrad v Trenčíně … prostě ta navigace nás OPRAVDU donutila jed ak kam ona chtěla
    – a TEN bilboard, hoši to jsem fakt nežral aby si na náš zápas dal někdo tak záležet
    – pak ten nástup a koktavý klučina co to komentoval, byl parádní 😀
    – následuju kung-fu po kterém jsem poprvé zažil zatmění slunce v tělocvičně, v návaznosti ale nesmím zapomenout na fair play když se mi přišel o pauze omluvit karatista osobně, hezké gesto, škoda že to tak nebylo i v neděli tom městě od „S“
    Ovšem všechno pozitivní opravdu zlikvidovali ty jejich balóny, i když jsem opravdu tolerantní člověk, tak bych nikdy nevěřil že si kluci v Trenčíně nezajistí aspoň jednu slušnou mičudu.
    Můj personální náhled na sobotní zápas je i přes prohru pozitivní, prostě byli lepší.
    O zápase ve Slavičíně bych jen řekl, že jsem nikdy neměl strach dostat přes hubu, ale pořád vím kde mám mantinely. Nejsme primabalerýny ale takové útoky jsou evidentně pod úroveň inteligentního člověka.
    Tak a teď TEN sobotní večer, slíbil jsem že budu hodný a že nebudu říkat Lanžiho jméno, tak to tay dodržím, protože jsme to spolu dotáhly až do stejného pokoje 😀
    Nás opravdu hezký večer, podpořený dobrým nejen jídlem, naprosto charakterizuje jedno památné a všeříkající jméno a to jméno přátelé budeme mít všichni v paměti až do konce našich dnů. To jméno není Gandalf jak si určitě myslel ten klučina ve druhé řadě, ale je to IVAN. Myslím že nemá cenu toto téma rozbalovat, protože co se stalo s Ivanem to taky s Ivanem zůstane 😀
    Přátelé možná si to neuvědomujete ale jedinou další situaci kterou mohu vzpomenout je velmi tvrdá kuhařská lekce, kterou mě a Martinovi udělil náš kuchaříček Pavouček 😛 Protože když člověk usíná a v pokoji se ozve nekompromisním hlasem: „Česnek …. přidej česnek ….. ten pes potřebuje víc česneku“, musí se každý sám zamyslet co to asi vařil.
    Bohužel ostatní detaily musíme nechat uzamknuté v naší klubové Pandořině skříňce, nebylo by fér vytahovat větší detaily pro nezasvěcené :-)

    Na závěr naší společné půlsezony, bych jen rád poděkoval, že to se mnou ještě vydržíte a máte mě tak rádi :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *